Playland and The Fair vol.1

P N E - Zase všechny zdravím z druhé strany Země. Další týden v práci jsem se rozhodl zakončit co nejzábavněji. A tak jsem se rozhodl navštívit místní zábavný park. Ten je rozdělen na dvě části - Playland, kde se nacházejí kolotoče, stánky s různými hrami a jiné atrakce. Druhou část The Fair bych přirovnal k takovému menšímu brněnskému veletrhu.

Vyrazil jsem busem číslo 16 až na místo Pacific National Exhibition. Prošel jsem vstupní branou a vešel do velké haly. Úplně mě vyrazilo dech, co jsem tam viděl. Takový tradiční veletrh se strašně moc různýma věcma. Po pár metrech jsem si všiml malých modelů vláčků a paní mi je hned začala nabízet. I když jsem se chvíli rozmýšlel, nakonec jsem prchnul a přesunul se ke stánku s Nintendem, kde si mohli lidé vyzkoušet a zahrát si na této konzoli.

Avšak času nebylo na zbyt a já měl v plánu projít celý ten obrovský park. Další zastávka byla u velkého bojového letounu, do kterého si lidé mohli sednout a zkusit si zažít ten pocit, který mají bojoví letci v akci. Musím říct, že super. Kolem probíhajícího koncertu jedné z kapel jsem jen prošel a vyrazil na kolotoče. Vyzkoušel jsem jich asi 7 nebo 8, z nichž za připomenutí stojí hlavně vysoký sloup, který vás vyveze nahoru a pak rychle sešoupne dolů a samozřejmě klasická horská dráha.

Hry jsem si zahrál dvě, zkušenosti z basketbalu jsem při střelbě na koš nezúročil, ale šipky už mi vyšly. Odnesl jsem si tedy na památku dva plyšové medvědy. Objevil jsem také hernu s nevýherními automaty a hned jsem si za čtvrťák jen tak z nostalgie zahrál Virtua Tennis. Pak jsem se přesunul na hlavní pódium, kde probíhal závod na čtyřkolkách a motorkách. Docela zajímavá podívaná. To už ale pomalu začínalo pršet, tak jsem se odebral domů.

V úterý večer mě čekal tréninkový kemp. Na ledě nás přivítali tři kluci, kteří se s námi rozhodně nepárali. Od začátku nám dávali hodně do těla, dělali jsme hlavně bruslení. Avšak já se cítil docela fit, takže jsem se do toho snažil dávat všechno. Bude to potřeba.

Ve středu se v restauraci objevila nová chefka, jmenuje se Carol. Po týdnu si na ni už někteří stěžují, hlavně číšníci. Já se zatím snažím plnít její pokyny a nemám s ní žádný problém. Začíná tady hodně pršet, ubývá hostů a tím pádem ubývá i práce. To znamená, že v neděli jsem poprvé vařil, to když jsem podle receptu připravoval rajčatovou omáčku. V neděli večer jsme se se Stefanem a Archiem, to jsou mí noví dva spolupracovníci, vydali na takovou menší firemní barbecue, která se mi moc líbila. Takže to je zatím vše. Ahoj.

Fotky:

The Fair - prostě veletrh se vším všudy

Stánek Nintendo

Nějaká soutěž ve stavění

Čtyřkolkové závody

Horská dráha, super adrenalin

První trénink na ledě

V a n c o u v e r - Na úterý jsem si naplánoval relax v podobě bazénu a opalování. To druhé jsem ale naneštěstí trochu přehnal a tak jsem se na několik dalších dní zbarvil do červena. Večer přišla na řadu návštěva antropologického muzea. I když se o tento typ umění moc nezajímám a školní návštěvy výstav pro mě bývaly nutné zlo, musím říct že toto muzeum se mi docela líbilo. K nahlédnutí byly totemy, kánoe a různé vyřezávané desky původních obyvatel Vancouveru. Tak jako všude i zde se kolem mě blýskaly fotoaparáty čínských turistů. Po návratu domů na mě čekal další týden v práci.

V pátek už jsem se rozhodl na nic nečekat a poprvé jsem konečně vyjel na led. Autobusem jsem se za 15 minut přesunul k Britania Aréně a vešel do staré hokejové haly. Přesně takhle jsem si kanadský zimní stadion představoval. Nádherné kresby na stěnách, klasické dřevěné lavičky a perfekně upravená ledová plocha. Ještě před začátkem tréninku jsem pokecal s místním starším pánem, který se už nemohl dočkat, až vstoupí na led. Lidi jsou tady do hokeje opravdoví fanatici.

Po půl hodině bruslení a střílení zápěstím jsem byl doslova hotový, takže jsem po zbytek tréninku zkoušel s ostatními přihrávky a nějakou tu tvrdou střelbu. Chvíli jsem pokecal s několika hráči a ti říkali, že neví jak u nás ale že úroveň je tu docela dobrá. Osobně si myslím, že bych snad mohl patřit mezi ty lepší. Trénink skončil a tak zase hurá do práce.

V kuchyni je v poslední době docela zmatek. Tak za prvé odešel Chef a někteří další lidé, takže to teď všechno vede provizorně Renauld a hodně také přicházejí lidé na výpomoc z restaurace Cardero. Odešel také Jason, který se pohádal s výkonou ředitelkou kvůli čepici. Škoda, byl to borec se kterým sem si docela rozumněl a se kterým byla sranda. Přibyli také noví kuchtíci: Peter - kanaďan původem z Ukrajiny, Thomas - taky místní borec, ze začátku byl docela zmatený ale už si zvykl. Ve středu 20.srpna má přijít nová Chefka, takže jsem na ni hodně zvědavý.

Jinak v úterý 12.srpna měl začít hokejový tréninkový kemp, ale volali mi, že se první session ruší a tak to celé vypunkne až další týden. Moc se těším. Samozřejmě sleduju dění i doma v Česku, na internetu jsem shlédl zápas o Ligu mistrů Fiorentina - Slavia. No výsledek ani hra mě moc nepotěšila. Snad se bude dařit fotbalu alespoň ve Lhotě. Na další postřehy se těšte zase příště. Zatím čus, ze západní Kanady zdraví Honza.

Fotky:

Chinatown

Vlajky

Pool at the Second Beach

Jo, konečně pohodový den

Porcelánový lev a sova

Drsný Totem

Kanoe původních obyvatel

Podivná socha orla

Další totemy

Jak by řekl Kuba Ašer, zase jsme začali mrazit :)

Everyday is the fuckin party

S t a n l e y P a r k - První den volna jsem hodně odpočíval, ono sedm dní v kuse v práci na síle nikomu nepřidá. Stihnul jsem si konečně vyprat a nakoupit nějaké jídlo. Nicméně další den už jsem měl v plánu někam vyrazit. Co se však nestalo, první den od mého příjezdu do Vancouveru začalo pršet a to tak moc, že jsem vůbec neměl náladu se někde courat venku v dešti. Strávil sem tedy další den odpočinkem a plánováním různých věcí.

V práci už jsem si docela zvykl a tak budu pokračovat v představování ostatních členů kuchyně. Réné je francouzský kuchař, moc memluví, jen když něco nutně potřebuje. Ronald je další francouz, hodně pohodový, hodně mě usměrňuje v práci a vždycky když nemám co dělat, jdu za ním. "Everyday is the fuckin party", jednou řekl a měl pravdu. Restaurace skoro každý den pronajímá sál na nějakou tu oslavu.

Matt pracuje většinou jako pomocný kuchtík, takže s ním docela hodně spolupracuju většinou na přípravě salátů. Marrisa, která pracuje na stejné pozici je hodně v pohodě a hlavně dává mi tu nejzábavnější práci jako přípravu salátů, dresinků a zůzných jednohubek atd.

Dalším nováčkem je Josh, který už však nějaké zkušenosti má a vychystává různé zmrzlinové poháry a dorty. Hodně se potkávám se smějícím se malým japončíkem, který každý den zvedá náladu všem okolo. Jinak zatím největší odpovědnost jsem zažil o víkendu, kdy jsem měl nachystat 44 dortů s jahodami a 88 salátů. Jeden dort jsem si samozřejmě na ochutnání schoval:))

Teď mám zase dva dny volno. Protože má být až 31 stupňů, tak v úterý mám v plánu zajít na venkovní bazén a k večeru potom do známého antropologického muzea. Tak zatím.

Fotky po cestě do práce:

Veverka

Žeby labuť

Tak tady pracuju

Výhled na moře, nádhera

A z práce. Pěšky to je někdy opravdu rychlejší