Legrace končí, začíná tvrdá práce

S t a n l e y P a r k - V pondělí 21. července jsem konečně nastoupil do práce. Jedná se o restauraci Sequoia Grill, která je situovaná ve Stanley parku na Third beach. Po příchodu si mě vzal stranou jeden z kuchařů a vyptával se mě na různé otázky. Když zjistil, že jsem připravený nastoupit do práce ihned, nelenil a ukázal mi oblečení a pracoviště.

Také mě představil části personálu kuchyně a předal mě Jasonovi, který pracuje na stejné pozici jako budu já. Jason mi velice ochotně ukázal sklad a obrovskou lednici. Jedna z velkých výhod práce v kuchyni je, že můžete jíst a pít všechno, co vás napadne, takže tu opravdu dost ušetřím peníze - a to se vyplatí.

Můj pracovní den začíná obvykle dopoledne, protože chodím na night shift (doslovný překlad zní noční směna), ale je to spíš odpolední směna. Tady je můj orientační každodení časový rozvrh, jen tak pro představu. Takže:

10:00 budíček a snídaně
10:30 - 13:00 polední relax u PC
13:00 - 13:45 sledování seriálů
14:04 - 14:30 autobus Pender Street => Stanley Park
14:30 - 15:00 pěšky po cestičkách až k Sequoia Grill
15:00 nástup do práce

Po příchodu do práce se převlíknu a jdu dělat většinou jednoduché přípravné práce jako, krájení brambor, cibule a carrot (a teď jsem zapomněl jak se to řekne česky, jo mrkev:)), čištění mušlí nebo něco vážím a rozděluji do sáčků. Taky žampiony se třeba zpracovávají. Kolem 6 začne honička a tak si mě hodně volají na jiné pomocné práce, jako vychystávání talířů a přípravu různých salátů nebo dezertů. Tohle je asi nejzábavnější.

Kolem 10 hodiny večer se všechno uklidňuje a já začnu pomalu uklízet, zametat a vysávat podlahu a pomáhat při čištění všeho možného. Taky ingredience se musí zabalit a uskladnit do ledničky. Končit mám v 11, ale většinou dycky tak půl hodky přetáhnu a domů odcházím v 11:30. A dál už zase seznam.

24:00 autobus Stanley Park => Pender Street
00:30 příchod domů
01:00 zalehnutí do postele

Na začátku jsem byl z toho všeho trochu zmatený, ale po sedmi dnech práce už jsem si docela zvykl a už se tam celkem dobře orientuju. Jsou tam fajn lidi. Jason je cool týpek, takový typický urostlý kanaďan, vždycky tam zapne rádio a poslouchá classic rock a hiphop. Pak je tam Mook (šéfkuchař), který na všechny práce dohlíží. Noale když slyším to jeho fuckin, tak hned zbystřím, proč nebo na koho že to nadává.

Gobinder je další pomocník a můj kolega, ale na to že pracuje v kuchyni snad 10 let, tak je furt stejně zmatený jako já po čtyřech dnech. Dále dva kuchaři frankokanaďani, oba dva hodně pohodoví a usměvaví, vždycky mi poradí, když něco potřebuju. V myčce pracují většinou mexikáni, ti moc nemluví, stejně jako dva kuchaři - číňani. Zapamatovat jména mi dělá problémy u nás a tady ještě více.

No a teď holky, ty pracujou většinou jako servírky. Lecisia je nádherná mladá holčina, původem z Portugalska, ale je to kanaďanka. Má česká spolupracovnice se jmenuje Ivana, která emigrovala ještě v době komunismu a bydlí v North Vancouveru. Je hodně v pohodě a přestože je starší, tak už mě stačila zdrbnout za to, že jí vykám. Ostatní (a je jich opravdu hodně) zkusím popsat příště, pokusím se ty jejich jména zapamatovat.

V těchto dnech ve městě probíhají oslavy s názvem Celebration of Lights, takže během týdne tu byly k vidění dva ohňostroje. V sobotu jsem se zastavil do hospůdky na pivko a rozhodl jsem se podívat do nějakého klubu. Musím říct, že to bylo úžasné. To co je k vidění u nás se vůbec nemůže měřit s tím, jak se lidi baví tady. DJ hraje ty nejlepší hity a mixuje dohromady house a hiphop, na parketě se baví lidi různých barev pleti a národností. Nikde jsem nezaznamenal nějaký konflikt.

Na odchodu jsem čirou náhodou potkal spolupracovníka z práce, tak mě přemluvil a zašli jsme ještě na pár drinků a pak do McDonaldu na jídlo. Domů jsem odešel kolem 4 hodiny. Dnes a zítra mám volno, potom zase napíšu, co jsem dělal. Takže ahoj a mějte se tam doma všichni.

Fotky:

Stanley Park a pohled z cesty kolem jezera

Ulice a noční život.

In Da Club

Job interview a English Bay Beach

E n g l i s h B ay - Hned v úterý jsem pelášil do agentury SWAP na Orientation. Zde jsem absolvoval asi hodinovou přednášku o životě ve Vancouveru. Zažádal jsem si o SIN (social identification number) a dostal kupu materiálů o tom, jak hledat ubytování a práci a spoustu různých tipů na využití volného času. Je tam toho fakt hodně, tak doufám, že většinu z toho okusím i na vlastní kůži. Po příchodu domů jsem nelenil a ihned jsem začal hledat práci.

Další den jsem si naplánoval job interview na pozici kitchen helper a potom průzkum místních pláží. Interview dopadlo velmi nadějně. Od Carderos Restaurant, které se nachází malebném přístavu Coal Harbour, jsem se přesunul směrem ke Stanley Parku, kde mi jeden dědula poradil, ať že jdu tam tím podchodem, že je tam skvělá pláž. Poděkoval jsem za radu a vydal se skrz parkem na druhou stranu. Přišel jsem k pláži s názvem English Bay Beach a ejha dědula měl fakt pravdu. Opravdu pěkná pláž, tak jsem se převlíknul do plavek a vlezl na chvíli do vody. Ta měla kolem 19 stupnů, takže se to na tu chvíli dalo v pohodě vydržet.

V pátek jsem se vydal znovu do přístavu, tentokrát už napevno dojednat tu práci. To se nakonec povedlo, takže v pondělí nastupuju do Sequoia Grill a navíc jsem při tom všem čekání dostal zdarma ledový čaj:) Večer jsem se konečně odhodlal vyřídit si hokej, protože volných míst každým dnem ubývalo. Takže 12.srpna začíná přípravný kemp na ledě v Britannia Aréně a zhruba o měsíc později startuje soutěž s názvem Vancouver Adult Co-Ed Hockey League (zkráceně VACHL). Jsem moc zvědavý, jaká tady bude úroveň, ale vzhledem k tomu, že hokej je v Kanadě národní sport tak asi docela vysoká. No ale však já jim ukážu, jak se u nás ve Lhotě hraje hokej. See ya.

Fotky:

Přístav Coal Harbour

Lodičky

Parčík směrem k pláži

English Bay Beach

Jedna fotka, to abyste si nemysleli, že sem tam nebyl:)

První průzkum a přesun do China, China, Chinatown

V a n c o u v e r - Hned druhý den brzy ráno jsem se vydal na průzkum zdejšího okolí. Ještě předtím jsem využil v hostelu snídaně zdarma, abych nabral nějaké síly. Na snídani bylo připraveno čerstvé pečivo a máslo, džemy, nutela, cornflakes a na pití mléko, džus nebo chlazená voda. Město se teprve probouzelo a tak na ulicích byl pro změnu až nezvyklý klid.

Obchůdky byly taky povětšinou zavřeny a tak jsem si jen všímal vývěsek HIRING NOW. Tento nápis značil, že přijímají výpomoc. Kupodivu jsem na tento nápis narážel poměrně často, takže by snad neměl být problém nějakou tu práci později najít. Prošel jsem kolem několika vysokých budov a zastavil jsem se u stadionů BC Place, kde působí tým BC Lions (americký fotbal) a GM Place, kde hraje své zápasy NHL tým Vancouver Canucks (hokej). Svou pouť jsem zakončil u velkého mrakodrapu společnosti EA (vyrábí pc hry) a u velké lodi, kotvící na severovýchodním břehu Downtownu.

V neděli jsem měl v plánu dojednat mé další ubytování. Vydal jsem se tedy na East Hastings Street, která je hlavní dopravní tepnou Chinatown. Tradiční brána, jakou známe třeba z her Mafia nebo Getaway samozřejmě nechybí. Tato ulice není zrovna chloubou města, naopak je na ní docela nebezpečno. Vedlejší Pender Street je přeci jenom poklidnější a prosetá mnoha trhovými obchůdky s různým zbožím.

Dorazil jsem na místo hotelu Hazelwood a zde mě přivítal velice milý pán, který mi ukázal pokoj. Na rozdíl od jiných kanaďanů mluvil naprosto srozumitelně a bez problémů jsme se dohodli. Nájem činí 475 dolarů/měsíc, což je na místní poměry a vzhledem ke vzdálenosti do centra docela dobré. Na pokoji je mimojiné vysokorychlostní internet, televize asi se 60 programy a lednička. Takže spokojenost.

Další den jsem si sbalil a zavolal žluté taxi pro přesun do Chinatown. Okamžitě přijel takový vousatý ind, který mě velmi rychle převezl na cílové místo. Vybalil jsem si a ihned jsem šel nakoupit do nedalekého supermarketu. No musím říct, že jsem zažil opravdu krušné chvíle. Pobíhal jsem po obchodě jako zběsilý a hledal něco známého k jídlu.

Nakonec jsem tedy většinu věcí našel, až na tyto dvě - paštika (ta se tu asi nenosí, každopádně zkusím pohledat) a normální žluté banány (že by ty zelené byly zralé?). No za zmínku stojí ještě čínské nákupní středisko, docela v pohodě i s kinosálem. McDonald je stejný jako u nás a dokonce o něco levnější, McChicken menu (meal) tady dostanete za 5,90 což je v přepočtu 89 Kč. Takže jak říkají v obchodech na rozloučenou: Take care.


Fotky:

Mrakodrapy

Zdravíme rockery a speciálně Josku:)

Obrovská loď z webkamery

Čínské nákupní centrum

My room now

Odlet a první momenty z Vancouveru

V i e n / L o n d o n / V a n c o u v e r - Vítejte na mém blogu, kde se budu pokoušet pravidelně psát postřehy z mého pobytu ve Vancouveru. Na cestu jsem se vydal v pátek v 7:55CET z vídeňského letiště Gate A50. Po rozloučení z rodinou jsem se přesunul do letištní haly, kde jsem prošel kontrolami dokladů a zavazadel. Pak už nás autobus odvezl k letadlu směr Londýn.

Dvouhodinový let byl i přes průlet bouřkou pohodový a užíval jsem si jej ze sedadla u okna. V Londýně jsem byl něco po deváté místního času. Na přesedlání na další let jsem měl zhruba 3,5 hodiny času, takže jsem něco zobnul a čekal u GATE B43. Kolem 13 hodiny jsem nastoupil do letadla směr Vancouver. Let byl po všech stránkách velice unavující, snažil jsem se trochu spát, ale moc to nešlo. V letadle byl jinak vynikající servis, panel s videem a audiem jsem využil ke sledování seriálů Simpsonovi a Přátelé a taky k poslechu nějaké té hudby.

Do cíle jsme dorazili v nějakých 14 hodin místního času. Po příletu jsem prošel hraniční kontrolou a imigration office, kde mi potvrdili pracovní povolení a možnost pobytu až na 1 rok. Odebral jsem se shuttle busem do centra k hotelu Wall Center a odtud pokračoval pěšky až k International Hostel Downtown, který sídlí na Burnaby Street. Musím říct, že město je moc pěkné a strašně rozlehlé. A provoz na silnicích je opravdu hodně hustý. Lidé jsou velice příjemní a když potřebujete pomoc či poradit, rádi a ochotně vám vysvětlí co a jak. Po příchodu na hostel jsem už neměl síly nic moc dělat, takže jsem spal až do rána:)

Fotky:

Ledadlo směr Londýn

Pohled z okna Airbusu

Přesun Airporter busem a Vacouver driveway

Burnaby Street

International Hostel Downtown